Díky Michalovi objevují hudbu chrámovou, ale i rozpustilé písně světské. Vážné skladby střídá lidový humor.

Fara – skvělé místo. Voda ve studni na dvoře, záchod taky venku. Ale kamenné zdi budovy dýchají minulem, zklidňují, připomínají jiný svět než je ten bláznivý současný. Okolo stolu sedí lidé u čaje. Učitelka, manželé, kteří se v zapadlé vsi na severu snaží rozhýbat kulturu, servírka... V kostele cvičí tři lidé písně o pokoušení, Michal hraje, překládá, vysvětluje. Na konci tohoto týdenního snažení v pátek koncert v Jičíně pod podloubím, v sobotu ve bráně, odpoledne Kuks. V neděli Libštát a ještě někde.

Pátek sedm večer
Před zámkem Literácy ve spojení s touhle tvůrčí dílnou. Flétny, barokní kytara, buben, dudy. Lidé slyší hudbu, přicházejí, přinesou si lavičku nebo postojí. Michal vysvětluje, paroduje, zpívá ženským hlasem, hned zase zahraje opilce. Naši předkové nebyli nudní. A uměli se bavit. Píseň Já husárek malý je z třicetileté války.

Pátek, osmá večerní, svatý Ignác
Otec Vávra uvádí, dvě dcery a syn střídají nástroje. Mimo rodinu jen klavíristka Monika Chmelařová. Vávrovi: Hoboj, harfa, fagot, flétna zobcová, klarinet, saxofon. Jen první dvě skladby jsou staré. Vše ostatní z dvacátého století. Ale pan učitel Vávra ubezpečuje, že netřeba se bát, jsou melodické. Jsou. Skvěle poslouchatelné. Jako přídavek klasika – Mozart.

Už tma, devátá hodina, jičínské náměstí u kašny
Starý autobus je scénou, šatnou, divadlo s ním přijelo a taky bude po vlasti dál putovat. Nahoře je vyhlídkový koš jako na lodi, dole různé skrýše a prolézačky. V oknech busu se občas zjevují příšery. Výprava je z kartonu, obrovské kladivo nevydrželo krutý boj.

Dívka a dva pánové v pruhovaných trikách a příběh Odysseův. Jistěže nikoli klasický. Něco improvizace, něco drsného humoru. Lidi se baví. To je jeden prázdninový pátek připomenutý pro ty, kdož naříkají na nudu v Jičíně.

autor: Bohumír Procházka

04.09.2012

- původní článek na http://jicinsky.denik.cz